Bývalá Káznice na Cejlu

Káznice na Cejlu byla v provozu mezi lety 1784 až 1956.

Věznice stála vždy ve stínu slavnějšího žaláře na Špilberku, ale přesto je její osud neméně zajímavý. Rozsáhlá, původně čtyřkřídlá stavba je už dlouho pohlcená okolní zástavbou, ale v době vzniku stála v místech, kde končily poslední domy na předměstí. Její historie sahá do roku 1770, kdy byla dvorským dekretem zřízena káznice pro celou Moravu. Základní kámen byl položen o dva roky později. V roce 1778 se sem ovšem místo trestanců nastěhovalo 147 sirotků z brněnské jezuitské koleje. V roce 1784 císař Josef II. sirotčinec zrušil, areál se vrátil k původně zamýšlené funkci a během následujících desetiletí sem byli přemístěni trestanci ze Špilberku. Nejtemnější období přišlo s obdobím protektorátu a poté po roce 1948, kde zde bylo internováno, a také popraveno, velké množství politických vězňů.

Bylo tu zavřeno i několik známých osobností, např. na počátku 20. století v káznici krátkou dobu strávil básník Petr Bezruč. Dalším „slavným“ vězněm byl básník a spisovatel Zdeněk Rotrekl, původně odsouzený na doživotí za údajné protistátní spiknutí. Na Cejlu pobýval v roce 1951, než byl přesunut do jiných nápravných zařízení a v roce 1962 amnestován.

V 90. letech minulého století sloužily budovy různým účelům, například Moravskému zemskému archivu nebo Policii ČR. V současnosti zde probíhají pravidelné komentované prohlídky TIC BRNO a Káznice získává novou náplň díky projektu Káznice žije. Brněnská filmová kancelář objekt nabízí jako zajímavou filmovou lokaci.