Socha věnovaná architektu A. Loosovi (Oldřich Morys, Jaroslav Sedlák)

Dílo je pojato jako rozložená betonová sochařská forma náhrobku brněnského rodáka, architekta Adolfa Loose, situovaného na vídeňském ústředním hřbitově.

Náhrobek ve Vídni ve tvaru žulového kvádru si architekt před svou smrtí sám navrhl. Hlavní ideou díla sochaře Oldřicha Moryse a architekta Jaroslava Sedláka bylo vytvoření negativu (otisku) místa Loosova posledního odpočinku pro lokalitu, v níž se narodil, vyrůstal a která jej do značné míry formovala. Náhrobek ve Vídni a jeho forma v Brně tak symbolicky obě místa propojují.

Konceptuální dílo svojí vnitřní skladbou zároveň rafinovaně odkazuje k Loosovu unikátnímu principu řešení obytného prostoru – tzv. Raumplanu. Onyxové prvky – nápis Adolf Loos a deska ve spodní vnitřní části objektu, vymezující jeho pomyslný půdorys, jsou po setmění osvíceny a představují výrazný akcent celé kompozice.

Socha, která v parčíku na Janáčkově náměstí dotváří a kultivuje veřejný prostor je zároveň interaktivní – svým rozložením do čtyř proporčně příznivě komponovaných modulů se stává místem vybízejícím k netradičnímu posezení.

Netradičně bylo pojato i slavnostní odhalení sochy ve večerních hodinách, a to formou divadelního happeningu.